Telefonát
Záhadný telefonát
Měla jsem moc milou babičku, se kterou jsem si až do konce jejího (naštěstí požehnaně dlouhého) života telefonovala. Aby babička ušetřila svůj skromný důchod, měly jsme opatření. Pokaždé mi dávala telefonem ,,znamení" - třikrát nechala přístroj prozvonit a pak zavěsila. Poznala jsem tak, že volá ona, a vytočila její číslo zpátky. Když umřela, moc mi chyběla a naše telefonní rozpravy jsem velmi postrádala. V jeden typický, pořádně pochmurný listopadový večer, asi půl roku po její smrti, se mi telefon na stolku rozdrnčel. Třikrát zazvonil a dost. Hned jsem si vzpomněla na babičku, ale nevěnovala jsem tomu velkou pozornost. Jenže asi za 10 minut se vše opakovalo. Tři zazvonění. A pak ještě několikrát. Občas jsem stihla po sluchátku chňapnout, ale bylo hluché. Jsem docela panikářka, tak mě začala ovládat myšlenka, že se babička snaží navázat spojení ze záhrobí. Třeba mě chce před něčím varovat. Co když se někomu z rodiny má přihodit nějaké neštěstí? Začala jsem obvolávat děti i další příbuzné a zahrnovat je nervózními otázkami, jestli jsou v pořádku. Mé vyděšené telefonáty ovšem rázem uťal jeden hovor zvenčí. Tentokrát jsem však zvadla sluchátko okamžitě. ,,Ahoj Liduš," řekla trošku nakvašeně moje nejlepší kamarádka Miládka. ,,Představ si, že se ti už celý večer snažím zavolat. Ale napřed mě pokaždé, když jsem vytočila tvoje číslo, někdo z rodiny přišel s něčím otravovat. A teď máš pořád obsazeno. Děje se něco?" No rozhodně nic souvisejícího se záhrobím a babičkou.
